Září 2013

Introvertní přítel

30. září 2013 v 19:00 | ASIM |  Témata týdne
Tématem týdne jsou Introverti, ke kterým mám daleko, hodně daleko. Sama se považuji za člověka ryze extrovertního, proto po zjištění, že je můj "buoucí přítel" pravým opakem, tedy, že je introvert jsem se trochu zděsila, zda spolu budeme schopni být.
Říká se, že se protiklady přitahují. Nikdy jsem tomu moc nevěřila, až do doby, kdy jsem se s tímto introvertem dala dohromady. Dnes jsme spolu téměř 5 let a můžu od srdce říct, že je to pravda, protiklady se skutečně přitahují. Já jsem ten hlučný typ, který všechno řeší a děsně prožívá. On je ten tiše trpící typ, který se mnou prochází všemi "problémy, radostmi i strastmi". On je taková vrba, o níž se mohu vždy opřít, které mohu říct vše, co mě trápí. Je to můj přítel i nejlepší kamarád. Človíček, který mě zná nejlíp a přesto mě miluje.
Je to introvert, kterého miluju.

Dávej Bacha - 2. kapitola

30. září 2013 v 18:39 | ASIM |  Povídka Dávej Bacha

Mezitím, co se Elain snažila objevit autora světla její sestra Elis doma pomáhala. Elis byla mladší o pouhé 3 minuty, drobné postavy s plavými vlasy a dolíčky ve tvářích. Když Elis dokončila práci, o kterou ji požádala její maminka Elisabeth šla do pokoje přichystat se na večerní zábavu v nedaleké hospodě. Hledala šaty, halenky, kalhoty, ale mezi svým oblečením se ji nic nelíbilo.
Otevřela proto i skříň Elain, kde uviděla naprosto rozkošnou růžovou halenku s volánem a flitry na předloktích.

Pozvedla ji jako svátost a pohlédla na ni, přiložila si ji na sebe, i když věděla, že ji bude mít dobrou, když se sestrou měly stejnou velikost, pod halenkou našla Elainin deník, ale protože věděla, že se její sestra deníku svěřuje se vším neotevřela jej. Jen deník dala pod další halenku, aby si Elain nevšimla, že si půjčila tu krásnou růžovou.
O hodinu později byla Elis s přípravami hotová a byla i spokojená se svým vzhledem. Na zábavě to žilo, byla tam velká spousta lidí a Elis byla hvězdou tanečního parketu. Když si šla odpočinout od ustavičného tancování a poskakování uviděla u baru bývalého hocha její sestry Elain. Elis, Elain ani celá její rodina hocha jménem Damian neměli rádi, protože Elain velice ublížil. Šla opatrným krokem k němu a když si ji všiml zvážněl a vypadal zaskočeně. Když k němu Elis došla zeptala se ho, co tam vůbec dělá, když ví, že ho tam nikdo nemá rád. Frajerskýma očima na ni pohlédl a řekl: " Co je ti do toho, raději si hlídej svoji sestřičku, lozí kam nemá." Tím jejich rozhovor skončil a on odešel. Elis byla zaražená, ale věděla, že je její sestra rozumná a neudělala by nic zlého, ale Damianova slova ji zaskočila.

Svatba - RH

26. září 2013 v 20:31 | ASIM |  Povídky - všehochuť
Tato minipovídka je o Richardu Hammondovi a jeho svatbě. Postavy v níž vystupující jsou pravdivé, ale děj je smyšlený. Neodpovídá skutečnosti!

"Berete si zde přítomnou nevěstu, slečnu Amandu Etheridge za svou právoplatnou manželku? Budete ji opatrovat v dobrém i zlém, v nemoci i ve zdraví, v bohatství i chudobě, dokud vás smrt nerozdělí?" ptal se oddávající Richarda, který se díval na svou vyvolenou Mindy.
"Ano, beru" odvětil
"Nyní, si můžete vyměnit své snubní prstýnky a políbit nevěstu" dodal a ustoupil o krok.
"Jsi tak krásná" řekl ji, když ji nasazoval kouzelně se třpytící zlatý kroužek na prostředníček. "Miluju tě Richi" řekla Mindy, když navlékala prstýnek jemu.
"Tančit? Už zase?" zaprotestovala Mindy, když ji Richard zval na taneční parket, na němž byli povětšinu večera.
"Mindy, jsi nevěsta, zuj si ty příšerný boty a pojď se mnou tančit" přesvědčoval ji Richard. "Že jsi to ty, můj milý" řekla a zula si své bílé boty na vysokém podpadku.
"Tatínku, já chci tančit taky" zaprosila Izzy, které byly tou dobou pouhé dva roky. "Tak pojď miláčku, zatančíš si s námi" řekl Richard a vzal svou dceru do náruče, svou ženu druhou rukou chytil za bok a společně tančili.
"Bylo to krásné, celý den, ty..." řekla unavená Mindy svému manželovi pozdě v noci, když společně uléhali do postele jako manželé. "Víš, co bylo nejkrásnější?" řekl do tmy. "Co" optala se.
"TY" řekl jemně a otočil se k ní.
"Miluju tě Richi a musím ti něco říct" řekla a přitiskla se k jeho hrudi. "Trochu mě děsíš, copak?" řekl a trochu sebou škubl.
"Víš, když sis mě bral dneska dopoledne, nebral sis jen mně, ale i naše dítě" řekla a usmála se.
"Já vím, ale Izzy byla Hammondová celou dobu, nevím, co tím myslíš" řekl a zapřemýšlel nad těmi slovy.
"Richi, já jsem těhotná" dodala rychle
"Lásko, vážně? To je skvělé, tolik tě miluju" řekl a v rychlosti vyskočil, objal ji a pevně k sobě přitiskl.
"Maminkoooo!!" zakřičela Izzy, takže přerušila krásnou chvilku novomanželům. "Copak zlatíčko? Už jdu" zakřičela Mindy a ač nerada, se vyprostila z Richardova sevření.
"Já budu zase táta" řekl si sám pro sebe a ulehl zpátky na postel
"Už jsem tady, jen špatný sen" řekla Mindy poté, co se vrátila, ale až poté si všimla, že už Richard spí.
Obtočila kolem něj své štíhlé paže a usnula taky.

Dávej Bacha - 1. kapitola

26. září 2013 v 14:38 | ASIM |  Povídka Dávej Bacha

Je zatažený a deštivý den a mladá dívka jménem Elain se prochází sama po svém rodném městečku. Zamyšlená a ustaraná si ani nevšimla, že se dostala do části, které se všichni z nějakého důvodu bojí a nenavštěvují ji. Ovšem její nálada je tak špatná, že ji to vůbec nevadí a proto vejde do parku sousedícího s opuštěným hotelem zesnulé paní Kahrnové.

Bloudící myšlenkami nad nepřátelstvím svých vrstevnic ji donutí sednout si v parku na lavičku. Sedí, smutní, ale nevšímá si domu před ní, který nikdy neviděla. Všichni se tohoto místa velice bojí, ale nikdy Elain neřekli proč. O tomto domu jen slýchávala a proto, když ji opustily truchlící myšlenky vzhlédla výše a uviděla onen hotel.
Když ho uviděla všimla si malého téměř nepatrného světýlka v jednom z mnoha oken. Bála se, ale chtěla vědět kdo rozsvítil v opuštěném domě. Mlčky přemýšlela, seděla na lavičce a pozorovala blikotající světlo v zaprášeném okně. Uplynuly téměř 2 hodiny a začalo se pomalu stmívat, když Elain sebrala dost odvahy, vstala a pomalu se blížila ke vstupním dveřím hotelu paní Kahrnové. S loučí v ruce, kterou našla viset na zdi se pomalu přibližovala k recepci hotelu.
Na zdi nad recepcí uviděla několik zasklených obrazů. Na prvním poznala paní Kahrnovou, ale další neznala. Vydala se po schodech nahoru za mihotajícím se světlem. Když vyšla schody a malinko otevřela dveře v a pokoji se světlem se zablýsklo tak, že Elain chvíli neviděla. Když ji opustil blikot v očích vstoupila do pokoje, před nímž stála. Vstoupila, ale světlo, které prve viděla tam nebylo.

William a Kate

25. září 2013 v 20:26 | ASIM |  William a Kate

"Kate, kde jsi?" řekl korunní princ William své dlouholeté přítelkyni Kate Middletonové ve chvíli, kdy si ta zrovna česala své kaštanově hnědé vlasy v koupelně vedle pokoje, z něhož William křičel. "Klídek Willsi jsem tady, vedle" odvětila Kate a pokračovala v česání svých kadeří.
"Jsi tak krásná" řekl William, když vkročil do bílé, dlaždicemi obložené a luxusně vyhlížející koupelny. "Ale no tak, nepřeháněj" řekla uculeně Kate. "Nepřeháním, jsi kouzelná, jinak si nedokážu vysvětlit, že jsi mě tak pobláznila" řekl Wills a políbil Kate na krk. "Mám pro tebe překvapení Kate, pojď se mnou" řekl a chytil Kate za ruku. "Willsi co tě to zase napadlo? Copak nestačí to, že jsi mě odvezl sem, na tohle úchvatné místo?" řekla Kate a ukázala na Rutundu Lodge, chatu uprostřed Keňské buše, kam ji William vzal na dovolenou. "To nestačí ani náhodou" řekl a odváděl Kate pryč od chaty.
"Willsi, kam mě to vedeš?" tázala se nedočkavá Kate, která byla oděna do světle zelených šatů a jemných páskových sandálek a prodírala se spolu s Williamem hustým porostem. "Tak, tady se postav" řekl konečně William, když došli k jezeru Alice, jež bylo vzdáleno asi 200 metrů od chaty. "Jdeme zase chytat ryby? Víš, že jsme to ráno zkoušeli a zdatní rybáři z nás nikdy asi nebudou" zasmála se Kate, která netušila, co ji čeká. "Kate?" začal William. "Ano Willsi?" řekla rozesmátá Kate.
"Víš, za tu dlouhou dobu, co spolu už jsme, jsem udělal pár velkých hloupostí a jedna z nich byla, odkládat tenhle krok tak dlouho. Nevím proč, ale bál jsem se, myslel jsem, že na to ještě nejsme připravení, ale teď vidím, že je na to ideální čas a že už nechci čekat" začal. "Williame, já ti vůbec nerozumím" řekla zmatená Kate. "Ty jsi osoba, se kterou bych chtěl být už navždy. Jsi má dobrá kamarádka, která mi se vším poradí, jsi má přítelkyně, která mi naplňuje srdce láskou a jak pevně doufám, staneš se po tomto kroku také mou snoubenkou, která vykročí do světa po mém boku." Řekl a klekl si na jedno koleno. Kate se mezi tím zalily oči slzami a němě čekala, co bude následovat. "Kate Middletonová, slibuji ti, že své chyby již nezopakuji, slibuji ti lásku a také svou podporu ve všem, co uděláš. Vezmeš si mě?" řekl a trochu se zajíknul při vyřknutí těch notoricky známých slov. Kate zůstala stát jako opařená a chvíli se na Williama nevěřícně dívala, pak se usmála a odpověděla jen: "Ano". V tu chvíli William vstal a ukázal Kate prsten s modrým safírem a čtrnácti malými diamanty, který patřil jeho mamince, princezně Dianě. Kate plakala dojetím šťastná, že se konečně dočkala. William vzal její jemnou ruku a na prsteníček ji navlékl vzácný prsten. "Willsi, miluju tě" řekla Kate, když Williama objímala. "Já miluju tebe Katie" řekl William taky trochu dojatý.

Setkání s literární postavou

23. září 2013 v 20:17 | ASIM |  Povídky - všehochuť
Byl krásný slunečný den v jinak deštivé Anglii, když jsem procházela kolem butiku a zahlédla ty nejpodivnější boty, které jsem kdy viděla. "Na tomhle bych neušla ani metr" řekla jsem si, když do mě vrazil vysoký muž. "Promiňte slečno, velice se omlouvám" řekl v momentě, kdy vzhlédl od svého Balckberry. "Páni, vy jste Christian Grey" vypadlo ze mě, aniž bych nad těmi slovy přemýšlela. "No, ano, to jsem" pravil trochu rozpačitě. "Nic se nestalo, jsem celá" dodala jsem, abych jej ujistila, že mi nezpůsobil žádnou újmu.
"Jste si jistá?" dodal se šibalským úsměvem. "Ano, jsem" dodala jsem stejně šibalsky. "Víte, tohle nedělám často, ale nezašla byste na kávu? Znám tady prima podnik" řekl a stříbrně se mu zaleskly oči. "Ráda, na kávu mám docela chuť" dodala jsem až příliš rychle.
"Víte Leilo, jste velmi zajímavá žena" řekl a usrkl si ze svého esspresa. "No, to děkuji pane Greyi" dodala jsem stydlivě a přemýšlela, co tím asi myslí. "Nechtěl jsem se Vás nijak dotknout, pokud se tak stalo, omlouvám se"
"Ne to je v pořádku, nedotkl jste se mě" řekla jsem a dlouze se na něj zadívala. "Víte Leilo, jsem velmi zaneprázdněný muž, ale myslím, že bych si v týdnu mohl najít chvilku na večeři s tak milou dámou, půjdete se mnou?" otázal se něžně a mě spadly koutky. "No, ne že bych s Vámi nešla ráda, jen se nemohu nezeptat, proč právě já?" dodala jsem a viděla, že teď na oplátku spadly koutky jemu. "Víte, jste velmi milá dáma, příjemně se s Vámi povídá a rád bych Vás poznal více, pokud mi k tomu dáte příležitost" řekl a jemně se usmál. "V tomto případě ráda souhlasím s večeří" ucedila jsem. "Výborně, hodilo by se Vám to zítra slečno?" zeptal se mě jemně a pohladil mě po ruce, kterou jsem měla bezděčně položenou na stolku. "Už zítra? No, vlastně ano, proč ne? V kolik se sejdeme?" řekla jsem rychle. "Viděl bych to na sedmou hodinu večerní, přijedu pro Vás k domu." "To je výborné, budu připravená, teď mě ale musíte omluvit, mám ještě nějaké povinnosti" dodala jsem koktavým hlasem a přemýšlela o tom, co udělat dříve, abych na zítřejší večer vypadala neodolatelně. "Velice nerad bych Vás zdržel slečno Leilo, chcete někam svézt? Mám tady auto." řekl a mávl rukou nalevo, kde za prosklenou stěnou stálo černé audi a vedle něj postával muž středního věku v tmavých brýlích. Koukla jsem na hodinky a uvědomila si, že jsem touto dobou už měla být v práci. "No, vlastně byste mi tím velmi pomohl, děkuji" řekla jsem a zvedla se z kožené sedačky, na níž jsem do té doby tak pohodlně seděla. On mne následoval, ale na chvíli se vzdálil, aby na baru zaplatil naši útratu. Poté, co mi nabídl rámě jsme šli k autu. "Máte nádherné auto, pane Greyi" řekla jsem, když jsem dosedla na zadní sedadlo za místo spolujezdce. "Děkuji Vám, mám ho rád" řekl s vážným výrazem v očích. "Co se stalo, urazila jsem ho snad nějak?" přemýšlela jsem za jízdy.
"Moc Vám děkuji pane Greyi za odvoz a příjemné dopoledne" utrousila jsem směrem k neodolatelnému muži, který seděl vedle mě a upřeně se na mě díval. "Bylo mi potěšením slečno Leilo, takže zítra?" řekl a jemně mi políbil hřbet ruky, až jsem se zajíkla. "Ano, jistě, zítra, na shledanou pane Greyi."
"Cože?! Vyjekla Robin, když jsem ji tu novinu vyklopila. "Pšt, nekřič tak, někdo tě uslyší a vyhodí nás" okřikla jsem svou kamarádku a kolegyni a doufala, že nás nikdo neslyšel. "Tebe pozval na večeři Christian Grey? Ten Christian Grey? Víš vůbec, jak sexy ten chlap je?"
"No představ si, že vím, seděla jsem s ním na kávě dobré tři hodiny" dobírala jsem si Robin. "Co si vezmeš na sebe Leilo?" řekla vážně. "No vlastně jsem doufala, že mi s tím po práci trochu pomůžeš" doufala jsem. "Já? No jasně, chceš něco nového, nebo ze svého šatníku?" ptala se dychtivě. "No asi bych se podívala po něčem novém, teď jsem si dlouho nic nekoupila, víš, že šetřím na nové auto, ta moje prdlavka už toho moc nenajezdí" řekla jsem smutně a uvědomila si, že moje milované autíčko, můj Mini cooper už je na odpis. "Jo, já zapomněla, co takhle zajít do Primarku?" navrhla nadšeně. "Jo, to je dobrý nápad, ceny jsou tam přiměřené a koupíš pěkné věci" řekla jsem stejně nadšeně a vrátila se k nudné práci u počítače. Práce dnes trvala neuvěřitelně dlouho, když jsem se konečně podívala na hodiny za mnou a uviděla, že je 5 hodin odpoledne a já mám padla. "Rob?! Můžeme jít?" zeptala jsem se do vedlejší kóje mé kamarádky. "Jo, jasně, jen dopíšu větu, ještě jedno povinné ručení dneska a hodím si mašli" řekla a ušklebila se tak, jak umí jen ona.
"A co tyhle?" řekla Robin po hodině neúspěšného hledání s kouskem látky v ruce. "To nemyslíš vážně Robin, sotva ho znám, tímhle bych mu řekla něco jako pojďte se mnou do postele pane Greyi." zasmála jsem se. Robin se podívala na vyzývavý kus třpytící se látky a řekla jen? "Máš pravdu" a položila jej zpět na hromádku. Po další půlhodině hledání jsem uviděla krásné zelené šaty ke kolenům s jemnými ramínky a mírně nabíranou sukní: "Rob, to jsou ony" řekla jsem a periférně viděla, jak se Robin přibližuje. "Páni ty jsou vážně krásné Leilo, zkus si je" řekla. Popadla jsem šaty mé velikosti a šla si je zkusit do kabinky.
"Ano Leilo, zase jsi na sebe neměla čas, teď si nestěžuj" utěšovala jsem sama sebe, když jsem se pokoušela oholit si nohy tupou žiletkou. "Copak si to nemůžeš koupit včas?" říkala jsem čím dál tím víc rozhořčeně, když mě napadlo, že bych mohla použít žiletku svého bratra, s nímž obývám byt, který nám koupili rodiče. "Jo Luku, díky" řekla jsem, když jsem byla s holením svého těla hotova.
"Tak co, Leilo, jsi připravená?" tázala se Robin druhý den v práci. "Jo i ne" odvětila jsem jednoduše. "Jo i ne?" zeptala se nechápavě. "Přesně tak, fyzicky jsem naprosto dokonale připravená, víc oholená jsem snad nikdy nebyla" dodala jsem šeptem: "ale psychicky jsem na tom špatně, jsem hrozně nervózní, je to nejúspěšnější americký podnikatel, co vůbec dělá tady?" došlo mi. "Páni Leilo, klid, takhle si nic neužiješ" dodala pobaveně Robin. Při cestě domů jsem si uvědomila celkem zásadní věc: "Vždyť já mu neřekla, kde bydlím, jak mě asi vyzvedne?" zarazila jsem se dokonce i v chůzi, takže do mne narazila žena středního věku a s úšklebkem mě obcházela, když jsem se ji omlouvala. Další cestu domů jsem nad tím přemýšlela a mé nadšení bylo rázem pryč. 18:35 ukazovaly hodiny nad televizí, když jsem sledovala svůj oblíbený pořad. "Jo, kdybych nebyla pitomá, mohla jsem se touhle dobou už připravovat na rande s Christianem Greyem, ale já pitomá jsem, takže nikam nejdu" mumlala jsem si pro sebe pod fousem a pojídala zmrzlinu. "LEILOOOOO" Ozvalo se z koupelny. Ajej to můj bratr nejspíš přišel na to, že jsem mu na svých zarostlých nohách ztupila jeho poslední žiletku. "Promiň" zavolala jsem v omluvu a víc se tím nezabývala. "CRRRR" ozval se zvonek u dveří přesně úderem sedmé. "Co to?" pomyslela jsem si, vstala z gauče a vydala se k oknu. "Dobrý večer Leilo, jste připravená?" Ozval se milý hlas dole pod mými okny "Pane Greyi, vy jste tady, no.... Vydržel byste 20 mminut prosím? Ještě nemám dodělány nějaké dokumenty do práce" zalhala jsem a začla sebou škubat. "Ehm, jistě, počkám Vás tady, může být?" řekl s pobavením. "Jistě, jistě. Budu hned" odvětila jsem a pak si všimla dvojsmyslu v té větě. Rychlostí blesku jsem vrazila do koupelny, kde si s kartáčem v ruce prozpěvoval písničku můj o rok mladší brácha a vzala si hřeben, lak na vlasy a nějaké sponky. "Sorry brácha, tohle je více, než naléhavé" řekla jsem a on se nezmohl na slovo. Zamířila jsem do svého pokoje, který byl malý, ale útulně zařízený s postellí pod oknem a velkou knihovnou pro všechny mé oblíbené tituly. "Takže s vlasama to vidím takhle" řekla jsem si a důkladně si vlasy pročesala a pak pár pramenů spojila k sobě sponkami. Další na řadě byl make-up a nějaké další vylepšovací prostředky. "Takhle tam nemůžeš, tahle si tě ani nevšimne" popoháněla jsem sama sebe v nanášení líčidel. když jsem byla s výsledkem spokojená, sáhla jsem po úplně nových šatech, které visely na ramínku na dveřích skříně. "Jo tohle bychom měli" ohodnotila jsem sama sebe a ujistila se, že jsem vše stihla v rekordním čase 10 minut. "Páni, jsem ale dobrá"
"Velice Vám to sluší Leilo" řekl milým hlasem Christian Grey, když jsem s němu dosedla celá udýchaná a zarudlá. "Děkuji a moc se omlouvám, za zdržení, víte, můj mladší bratr mi nechtěl půjčit počítač a já musela dodělat nějaké věci do práce, protože uzávěrka byla do sedmi" vymýšlela jsem výmluvy za pochodu. "Nic se nestalo, vážně, na milou společnost rád počkám" řekl a usmál se. "Můžeme Taylore" řekl řidiči a my se plynule rozjeli.
"Velice ti děkuji za příjemný večer Leilo" řekl před prahem mého bytu a já se rozklepala. Páni tohoto muže znám sotva den a už mě tolik přitahuje, jak to jen dělá? "Já děkuji Tobě Chrsitane" řekla jsem a už to nevydržela a jemně ho políbila na tvář. "Nedělej to Leilo, ne tady" řekl a chytl mou bradu pevně do ruky. "Ale já to chci Christiane" procedila jsem přes zaťaté zuby. "Dobrá, řekla sis o to holčičko" řekl, vzal mne do náruče a donesl do mého pokoje. V tu chvíli jsem byla hrozně šťastná, že můj bratr nebyl doma.
"Prosím, ještě" žadonila jsem. "Prosím co?" řekl žhavě. "Prosím pane" dodala jsem. "Hodná holka" utrousil a já se topila ve svých pocitech.
O 2 ROKY POZDĚJI:
"Miluju tvých padesát odstínů šedi Christiane" slyšela jsem říkat tu holku, kterou si vybral místo mě. Seděla jsem v jeho pracovně a pohrávala si se svou pistolí. "Co á ona a já ne? Proč opustil mě a je s ní? Je mi tolik podobná." Přemýšlela jsem a uvědomila si, že by mě tady mohli najít.
"Leilo, Leilo, slyšíte mě?" Zeptal se doktor Flynn poté, co mě převezli k němu na oddělení. "Doktore, už nechci být taková, už nikdy, pomozte mi!" žadonila jsem. "Nebojte se Leilo, jste na nejlepší cestě" řekl.