Setkání s literární postavou

23. září 2013 v 20:17 | ASIM |  Povídky - všehochuť
Byl krásný slunečný den v jinak deštivé Anglii, když jsem procházela kolem butiku a zahlédla ty nejpodivnější boty, které jsem kdy viděla. "Na tomhle bych neušla ani metr" řekla jsem si, když do mě vrazil vysoký muž. "Promiňte slečno, velice se omlouvám" řekl v momentě, kdy vzhlédl od svého Balckberry. "Páni, vy jste Christian Grey" vypadlo ze mě, aniž bych nad těmi slovy přemýšlela. "No, ano, to jsem" pravil trochu rozpačitě. "Nic se nestalo, jsem celá" dodala jsem, abych jej ujistila, že mi nezpůsobil žádnou újmu.
"Jste si jistá?" dodal se šibalským úsměvem. "Ano, jsem" dodala jsem stejně šibalsky. "Víte, tohle nedělám často, ale nezašla byste na kávu? Znám tady prima podnik" řekl a stříbrně se mu zaleskly oči. "Ráda, na kávu mám docela chuť" dodala jsem až příliš rychle.
"Víte Leilo, jste velmi zajímavá žena" řekl a usrkl si ze svého esspresa. "No, to děkuji pane Greyi" dodala jsem stydlivě a přemýšlela, co tím asi myslí. "Nechtěl jsem se Vás nijak dotknout, pokud se tak stalo, omlouvám se"
"Ne to je v pořádku, nedotkl jste se mě" řekla jsem a dlouze se na něj zadívala. "Víte Leilo, jsem velmi zaneprázdněný muž, ale myslím, že bych si v týdnu mohl najít chvilku na večeři s tak milou dámou, půjdete se mnou?" otázal se něžně a mě spadly koutky. "No, ne že bych s Vámi nešla ráda, jen se nemohu nezeptat, proč právě já?" dodala jsem a viděla, že teď na oplátku spadly koutky jemu. "Víte, jste velmi milá dáma, příjemně se s Vámi povídá a rád bych Vás poznal více, pokud mi k tomu dáte příležitost" řekl a jemně se usmál. "V tomto případě ráda souhlasím s večeří" ucedila jsem. "Výborně, hodilo by se Vám to zítra slečno?" zeptal se mě jemně a pohladil mě po ruce, kterou jsem měla bezděčně položenou na stolku. "Už zítra? No, vlastně ano, proč ne? V kolik se sejdeme?" řekla jsem rychle. "Viděl bych to na sedmou hodinu večerní, přijedu pro Vás k domu." "To je výborné, budu připravená, teď mě ale musíte omluvit, mám ještě nějaké povinnosti" dodala jsem koktavým hlasem a přemýšlela o tom, co udělat dříve, abych na zítřejší večer vypadala neodolatelně. "Velice nerad bych Vás zdržel slečno Leilo, chcete někam svézt? Mám tady auto." řekl a mávl rukou nalevo, kde za prosklenou stěnou stálo černé audi a vedle něj postával muž středního věku v tmavých brýlích. Koukla jsem na hodinky a uvědomila si, že jsem touto dobou už měla být v práci. "No, vlastně byste mi tím velmi pomohl, děkuji" řekla jsem a zvedla se z kožené sedačky, na níž jsem do té doby tak pohodlně seděla. On mne následoval, ale na chvíli se vzdálil, aby na baru zaplatil naši útratu. Poté, co mi nabídl rámě jsme šli k autu. "Máte nádherné auto, pane Greyi" řekla jsem, když jsem dosedla na zadní sedadlo za místo spolujezdce. "Děkuji Vám, mám ho rád" řekl s vážným výrazem v očích. "Co se stalo, urazila jsem ho snad nějak?" přemýšlela jsem za jízdy.
"Moc Vám děkuji pane Greyi za odvoz a příjemné dopoledne" utrousila jsem směrem k neodolatelnému muži, který seděl vedle mě a upřeně se na mě díval. "Bylo mi potěšením slečno Leilo, takže zítra?" řekl a jemně mi políbil hřbet ruky, až jsem se zajíkla. "Ano, jistě, zítra, na shledanou pane Greyi."
"Cože?! Vyjekla Robin, když jsem ji tu novinu vyklopila. "Pšt, nekřič tak, někdo tě uslyší a vyhodí nás" okřikla jsem svou kamarádku a kolegyni a doufala, že nás nikdo neslyšel. "Tebe pozval na večeři Christian Grey? Ten Christian Grey? Víš vůbec, jak sexy ten chlap je?"
"No představ si, že vím, seděla jsem s ním na kávě dobré tři hodiny" dobírala jsem si Robin. "Co si vezmeš na sebe Leilo?" řekla vážně. "No vlastně jsem doufala, že mi s tím po práci trochu pomůžeš" doufala jsem. "Já? No jasně, chceš něco nového, nebo ze svého šatníku?" ptala se dychtivě. "No asi bych se podívala po něčem novém, teď jsem si dlouho nic nekoupila, víš, že šetřím na nové auto, ta moje prdlavka už toho moc nenajezdí" řekla jsem smutně a uvědomila si, že moje milované autíčko, můj Mini cooper už je na odpis. "Jo, já zapomněla, co takhle zajít do Primarku?" navrhla nadšeně. "Jo, to je dobrý nápad, ceny jsou tam přiměřené a koupíš pěkné věci" řekla jsem stejně nadšeně a vrátila se k nudné práci u počítače. Práce dnes trvala neuvěřitelně dlouho, když jsem se konečně podívala na hodiny za mnou a uviděla, že je 5 hodin odpoledne a já mám padla. "Rob?! Můžeme jít?" zeptala jsem se do vedlejší kóje mé kamarádky. "Jo, jasně, jen dopíšu větu, ještě jedno povinné ručení dneska a hodím si mašli" řekla a ušklebila se tak, jak umí jen ona.
"A co tyhle?" řekla Robin po hodině neúspěšného hledání s kouskem látky v ruce. "To nemyslíš vážně Robin, sotva ho znám, tímhle bych mu řekla něco jako pojďte se mnou do postele pane Greyi." zasmála jsem se. Robin se podívala na vyzývavý kus třpytící se látky a řekla jen? "Máš pravdu" a položila jej zpět na hromádku. Po další půlhodině hledání jsem uviděla krásné zelené šaty ke kolenům s jemnými ramínky a mírně nabíranou sukní: "Rob, to jsou ony" řekla jsem a periférně viděla, jak se Robin přibližuje. "Páni ty jsou vážně krásné Leilo, zkus si je" řekla. Popadla jsem šaty mé velikosti a šla si je zkusit do kabinky.
"Ano Leilo, zase jsi na sebe neměla čas, teď si nestěžuj" utěšovala jsem sama sebe, když jsem se pokoušela oholit si nohy tupou žiletkou. "Copak si to nemůžeš koupit včas?" říkala jsem čím dál tím víc rozhořčeně, když mě napadlo, že bych mohla použít žiletku svého bratra, s nímž obývám byt, který nám koupili rodiče. "Jo Luku, díky" řekla jsem, když jsem byla s holením svého těla hotova.
"Tak co, Leilo, jsi připravená?" tázala se Robin druhý den v práci. "Jo i ne" odvětila jsem jednoduše. "Jo i ne?" zeptala se nechápavě. "Přesně tak, fyzicky jsem naprosto dokonale připravená, víc oholená jsem snad nikdy nebyla" dodala jsem šeptem: "ale psychicky jsem na tom špatně, jsem hrozně nervózní, je to nejúspěšnější americký podnikatel, co vůbec dělá tady?" došlo mi. "Páni Leilo, klid, takhle si nic neužiješ" dodala pobaveně Robin. Při cestě domů jsem si uvědomila celkem zásadní věc: "Vždyť já mu neřekla, kde bydlím, jak mě asi vyzvedne?" zarazila jsem se dokonce i v chůzi, takže do mne narazila žena středního věku a s úšklebkem mě obcházela, když jsem se ji omlouvala. Další cestu domů jsem nad tím přemýšlela a mé nadšení bylo rázem pryč. 18:35 ukazovaly hodiny nad televizí, když jsem sledovala svůj oblíbený pořad. "Jo, kdybych nebyla pitomá, mohla jsem se touhle dobou už připravovat na rande s Christianem Greyem, ale já pitomá jsem, takže nikam nejdu" mumlala jsem si pro sebe pod fousem a pojídala zmrzlinu. "LEILOOOOO" Ozvalo se z koupelny. Ajej to můj bratr nejspíš přišel na to, že jsem mu na svých zarostlých nohách ztupila jeho poslední žiletku. "Promiň" zavolala jsem v omluvu a víc se tím nezabývala. "CRRRR" ozval se zvonek u dveří přesně úderem sedmé. "Co to?" pomyslela jsem si, vstala z gauče a vydala se k oknu. "Dobrý večer Leilo, jste připravená?" Ozval se milý hlas dole pod mými okny "Pane Greyi, vy jste tady, no.... Vydržel byste 20 mminut prosím? Ještě nemám dodělány nějaké dokumenty do práce" zalhala jsem a začla sebou škubat. "Ehm, jistě, počkám Vás tady, může být?" řekl s pobavením. "Jistě, jistě. Budu hned" odvětila jsem a pak si všimla dvojsmyslu v té větě. Rychlostí blesku jsem vrazila do koupelny, kde si s kartáčem v ruce prozpěvoval písničku můj o rok mladší brácha a vzala si hřeben, lak na vlasy a nějaké sponky. "Sorry brácha, tohle je více, než naléhavé" řekla jsem a on se nezmohl na slovo. Zamířila jsem do svého pokoje, který byl malý, ale útulně zařízený s postellí pod oknem a velkou knihovnou pro všechny mé oblíbené tituly. "Takže s vlasama to vidím takhle" řekla jsem si a důkladně si vlasy pročesala a pak pár pramenů spojila k sobě sponkami. Další na řadě byl make-up a nějaké další vylepšovací prostředky. "Takhle tam nemůžeš, tahle si tě ani nevšimne" popoháněla jsem sama sebe v nanášení líčidel. když jsem byla s výsledkem spokojená, sáhla jsem po úplně nových šatech, které visely na ramínku na dveřích skříně. "Jo tohle bychom měli" ohodnotila jsem sama sebe a ujistila se, že jsem vše stihla v rekordním čase 10 minut. "Páni, jsem ale dobrá"
"Velice Vám to sluší Leilo" řekl milým hlasem Christian Grey, když jsem s němu dosedla celá udýchaná a zarudlá. "Děkuji a moc se omlouvám, za zdržení, víte, můj mladší bratr mi nechtěl půjčit počítač a já musela dodělat nějaké věci do práce, protože uzávěrka byla do sedmi" vymýšlela jsem výmluvy za pochodu. "Nic se nestalo, vážně, na milou společnost rád počkám" řekl a usmál se. "Můžeme Taylore" řekl řidiči a my se plynule rozjeli.
"Velice ti děkuji za příjemný večer Leilo" řekl před prahem mého bytu a já se rozklepala. Páni tohoto muže znám sotva den a už mě tolik přitahuje, jak to jen dělá? "Já děkuji Tobě Chrsitane" řekla jsem a už to nevydržela a jemně ho políbila na tvář. "Nedělej to Leilo, ne tady" řekl a chytl mou bradu pevně do ruky. "Ale já to chci Christiane" procedila jsem přes zaťaté zuby. "Dobrá, řekla sis o to holčičko" řekl, vzal mne do náruče a donesl do mého pokoje. V tu chvíli jsem byla hrozně šťastná, že můj bratr nebyl doma.
"Prosím, ještě" žadonila jsem. "Prosím co?" řekl žhavě. "Prosím pane" dodala jsem. "Hodná holka" utrousil a já se topila ve svých pocitech.
O 2 ROKY POZDĚJI:
"Miluju tvých padesát odstínů šedi Christiane" slyšela jsem říkat tu holku, kterou si vybral místo mě. Seděla jsem v jeho pracovně a pohrávala si se svou pistolí. "Co á ona a já ne? Proč opustil mě a je s ní? Je mi tolik podobná." Přemýšlela jsem a uvědomila si, že by mě tady mohli najít.
"Leilo, Leilo, slyšíte mě?" Zeptal se doktor Flynn poté, co mě převezli k němu na oddělení. "Doktore, už nechci být taková, už nikdy, pomozte mi!" žadonila jsem. "Nebojte se Leilo, jste na nejlepší cestě" řekl.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Anet Anet | Web | 23. září 2013 v 20:45 | Reagovat

óóó.............no teda..páni...Tohle byl naprostej luxus!! Krása...!!!!Nádhera..Pane bože..!!! xDD sice jsem tu knihu nečetla(teprv jsem ji chtěla přečíst),ale tak nějak vím o čem to asi je..xDDD Ale o knížce už dost..Tvoje povídka je úžasná...!!!!!!!!!!Mě se to moc líbilo a věřím, že by se líbilo všem,kdo budou potom vybírat,ale musíš mít jen 1800 znaků a tvoje povídka bude mít víc(ohodně xD)Sice je krásná,ale moc dlouhá.Píšeš skvěle, takže být tebou napíšu nějakou kratší,která bude třeba podobná,ale aby ses hlavně vešla do limitu..Já taky dělala pak novou..kratší..musela..a asi se mi povedla i líp než ta první..no hele to máš fuk..každopádně fakt napiš novou..Zaručeně bude super..možná lepší než tato...nikdy nevíš..a nakonec až vyhraješ budeš ráda,že jsi dělala novou..kratší..;-)

2 Opici kral Opici kral | 23. září 2013 v 21:21 | Reagovat

super dilo extra klasa ;)

3 ASIM ASIM | 23. září 2013 v 21:23 | Reagovat

Děkuju moc.. S tou délkou je to zlé, nevím, jestli budu schopná to zktátit, už tohle je zkrácená verze :D Každopádně díky, pokusím se  s tím něco udělat.

4 Sabina Sabina | E-mail | 24. září 2013 v 11:30 | Reagovat

Tak tato povídka mi vyloženě vyrazila dech :-O Skvělé :-) :-)

5 Lisi Lisi | Web | 24. září 2013 v 16:01 | Reagovat

Zajímavé, o Odstínech šedi jsem zatím pouze slyšela, nic moc konkrétního neznám. Tvá povídka se mi zalíbila, od začátku mě vtáhla do děje.

6 ASIM ASIM | 25. září 2013 v 15:44 | Reagovat

Moc děkuju za komentáře, leč jsem nestihla povídku upravit tak, aby se mohla zapojit do soutěže, vaše komentáře mne velice těší, díky :)

7 olliva1 olliva1 | 25. září 2013 v 16:26 | Reagovat

Jsem zvedava na zkraceny vysledek :o).

8 ASIM ASIM | 25. září 2013 v 20:21 | Reagovat

Zkrácený výsledek nejspíš nebude, jelikož už to do uzávěrky soutěže nestihnu. Bude vám muset stačit tohle :D. Ale zanedlouho sem přidám další povídky, převážně na téma Anglie, tak doufám, že se budou líbit. :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama