Vánoční zázrak

6. prosince 2013 v 16:11 | ASIM |  Povídky - všehochuť


"Tati, kde máme ty světýlka do oken?" zeptala se jednadvacetiletá Bianca svého tatínka. "Bibi, vážně je chceš věšet? Vždyť bez nich by to taky šlo" řekl v odpověď otec Louis, který od smrti své drahé manželky Vánoce neslavil. "Tati, tohle řešíme každé Vánoce, nechci se zase hádat". Řekla a hledala ona světýlka. "Dobře, vím, že stejně nevyhraju, jsou pod gaučem v obýváku" řekl a šel ji pomoci se zvednutím příslušného kusu nábytku.
"Tak, tohle jsem potřebovala, teď máme byt krásně vyzdobený a Vánoční čas může přijít" zaradovala se s výsledkem svého celodenního snažení. "Jo, jako každý rok" řekl posmutněle Louis.
Bianca melancholickou náladu svého otce přešla bez většího povšimnutí, vždyť se svým otcem žije celý život. Maminku si v podstatě ani nepamatuje, umřela na rakovinu, když ji byl rok.

"Bianco, pojď se mnou ještě do tohohle obchodu prosím" řekla Biancina kamarádka Priah, která vyšilovala v obchodním domě, že ještě nemá všechny vánoční dárky. "Pri, chceš mě zničit?" zasmála se Bianca, když svou kamarádku následovala. "Stůj, nejdříve sem" vykřikla najednou Priah a zastavila se v rychlé chůzi tak, že do ni Bianca narazila a tím srazila i kolemjdoucího mladíka. "Omlouvám se, já nechtěla" vykoktala ze sebe zaskočená Bianca, když uviděla do tváře člověku, do kterého tak nemotorně vrazila. "Vůbec nic se nestalo, slečno, jste v pořádku?" otázal se mladík. "No, ano, jistě, že jsem v pořádku, ještě jednou se omlouvám" řekla zrudlá Bianca a otočila se k odchodu.
"Páni, ten byl, co?" řekla Priah, když viděla, jak je Bianca paf. "Jo, to teda byl" řekla Bianca a ohlédla se přes rameno, aby zahlédla onoho mladíka, jak ji upřeně sleduje. "Bibi, víš, že přesně za čtyři týdny jsou tu Vánoce?" zeptala se Priah Biancy.
"Priah, já si ani neuvědomila, že je dneska první adventní neděle, to víš, když my ty Vánoce spíš přežíváme, než slavíme" řekla "V klidu, já vím, jen jsem na to chtěla upozornit, že začal Vánoční čas, čas zázraků" mrkla na svou kamarádku Priah a vešla do obchodu, aniž by čekala na odpověď své kamarádky.
"Počkej Pri, jak jsi to myslela?" řekla a snažila se ji dohonit.

"Lupo, netahej" kárala Bianca svého psa, když s ním byla na dlouhé procházce druhou adventní neděli. "Lupo, slyšíš? Netahej" zopakovala Bianca svůj rozkaz, když si všimla, že k ní běží cizí pes a štěká. "Šmarja, co to je za psa?" řekla si v duchu Bianca. "Tyresi, stůj, stůj ty jeden nevychovanej pse" křičel za ním mužský hlas, který Biance někoho připomínal. "Koho mi jen připomíná?" zeptala se sama sebe a v tu samou chvíli uviděla muže, který za splašeným psem běží. "To je on, Lupo, to je ten mladík z obchoďáku" řekla svému psovi, který měl teď plno práce s očicháváním splašeného psa Tyrese. "Ty nevychovanče, to se dělá, takhle utíkat?" pokáral svého psa a až pak si všiml Biancy. "Jé, tak se opět setkáváme, slečno, dobrý den, doufám, že Vás můj pes nevyděsil. Jsme spolu teprve chvíli, ještě si na sebe zvykáme" začal mladík, trochu zadýchaně, svou omluvu. "Ne, nic se neděje, jsem v pořádku a myslím, že Lupo, si našel kamaráda" zavtipkovala Bianca. "Mimochodem, jsem Bianca" představila se. "Omlouvám se za svou nezdvořilost, já jsem Alex"
"Takže jsi ho zase potkala?" ptala se Priah své kamarádky, když ji volala. "Jo, dost dlouho jsme si povídali, je moc milý" řekla Bianca.

"Bianco?!" uslyší taškami obtěžkaná Bianca. "Jé, ahoj Alexi, co tady děláš?" Zeptala se Bianca. "Ukaž, pomůžu ti s těma taškama" řekl a hned ji tašky vzal z rukou. "Pro tak drobnou dívku jsou ty tašky až příliš těžké, nemyslíš?" otázal se Alex. No jo, ale co mám dělat? Taťka je v práci tak nakoupit musím já" řekla. "A co tvoje mamka? Ta ti nepomůže?" "Maminka umřela, když mi byl rok" řekla a upřela svůj zrak na vyděšeného Alexe. "Promiň, to jsem netušil" "To je v pořádku, nic se nestalo. Tak už jsem doma" řekla Bianca, když došli k domu. "Bianco, měla bys někdy čas?" "No, myslím, že jo. Co takhle za týden?" řekla nadšeně Bianca, když poznala, že se schyluje k rande. "Počkej, na štědrý den?" zeptal se nevěřícně Alex. "Jé, já zapomněla, no víš, my moc Vánoce neslavíme. Když máma umřela, taťka se zařekl, že Vánoce budeme přežívat a pojímat je jako nutné zlo" řekla pobaveně Bianca. "Aha, a nebylo ti to někdy líto?" zeptal se. "Ani ne, pro oba to tak bylo vždycky asi lepší, já jiné Vánoce neznám a vím, že pro něj je to nejlepší, kdybychom to slavili, bylo by mu líto, že tu máma nemůže být." Řekla jako vysvětlení. "Jistě, to chápu, ale vidím, že světýlka máte" "Jo, k tomuhle jsem ho přemluvila, když mi bylo asi deset. Do té doby jsme nemívali ani stromek, dárky jsem večer dostala po večeři, ale bez jakéhokoli slavení" řekla Bianca.

"Bibi, vím, že to se mnou nemáš jednoduché, ale tady pro tebe něco mám" řekl táta a podal Biance čtyři balíčky ledabyle zabalené, do balícího papíru. "Páni, tati děkuju, jsem ráda, žes mi je zase tak krásně zabalil" dobírala si Bianca svého tatínka. "Tady máš dárky ty, tati" a podala tátovi pár dárků.
Po rozbalení dárků a dojedení večeře se Bianca nabídla, že dojde s košem. "Ahoj Bibi, ozval se Alexům hlas zpoza rohu" "Alexi, co tady děláš?" vyděsila se Bianca. "Promiň, nechtěl jsem tě vylekat. Říkala jsi, že se chceš dnes sejít, tak jsem tady" řekl Alex a popošel k Biance. "Jo, ale já nevěděla, že to bude štědrý den, však víš. Netušila jsem, že přijdeš" "A vidíš, já přišel. Nikdy jsem nevěřil na kouzlo Vánoc ani na zázraky, ale tyhle Vánoce se to nějak změnilo. Víš, že jsme se viděli pokaždé na adventní neděli?" zasmál se Alex a popošel tak, že stál přímo před Biancou. "Jo, taky jsem nad tím uvažovala" řekla Bianca a položila pytel s odpadky stranou. "Bibi, něco mě k tobě přitahuje, proto jsem si řekl, že to vezmu do svých rukou a nenechám to jen na náhodě" řekl a zvedl ruku, ve které držel jmelí. "Víš, přece co se říká o jmelí ne?" řekl Alex a našpulil ústa. Bianca beze slova stoupla na špičky a jemně Alexe políbila.

"Bibi, můžeš tatínkovi přinést baňky? Maminka musí nakrmit Alexe" řekla Bianca své tříleté dcerce, která nadšeně pomáhala zdobit vánoční stromek tatínkovi Alexovi. "Děkuji, princezno, teď pojď nasadit hvězdu" řekl Alex a vyzvedl svou dceru na ramena, aby mohla hvězdu nasadit na špičku stromečku. "Tak co? Jak se ti líbí tenhle způsob Vánoc má drahá?" zeptal se Alex, když došel do kuchyně za svou manželkou a synem, který poslušně pocucával z kojenecké flašky. "Miluju je stejně, jako tebe" řekla Bianca a políbila svého manžela.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Míša Míša | 6. prosince 2013 v 16:30 | Reagovat

Moc hezká povídka :-) Úplně nejlepší je ten konec :-):-):-)

2 Lilly Lilly | 6. prosince 2013 v 21:18 | Reagovat

Hezká vánoční povídka, opravdu moc se mi líbí :-)

3 ASIM ASIM | Web | 7. prosince 2013 v 8:43 | Reagovat

Díky moc, vážím si toho :-)

4 Neiteri Neiteri | E-mail | Web | 8. prosince 2013 v 14:23 | Reagovat

Nádherné. Opravdu. :-)

5 ASIM ASIM | Web | 9. prosince 2013 v 18:43 | Reagovat

Děkuji, mám velkou radost, že se to líbí :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama