Londýnské překvapení

18. ledna 2014 v 15:47 | ASIM |  Povídky - všehochuť


















"Jani, no tak, pojď, chci ti ještě něco ukázat" řekl své přítelkyni Adam, který se nemohl dočkat, až ji ukáže další Londýnské památky.
"Adame, nespěchej tolik, chci si to vychutnat" řekla v odpověď drobná zrzavá dívka s malými pihami na nosíku, která zrovna fotografovala Londýnské oko.
"Chci ti tu ukázat všechno, teď, když jsi za mnou konečně přijela" řekl Adam svou dokonalou češtinou. "Nemůžu tomu uvěřit, jsme spolu tak dlouho a teď jsme zase spolu a navíc tady, je to tak romantické" řekla a vdechla Adamovi malý polibek do koutku úst.
"Lidé říkají, že vztahy na dálku nefungují" řekla najednou Jana a trochu posmutněla. "Proč to říkáš? vždyť nám chybí ještě půl roku, než dostuduješ a můžeš se tu za mnou přistěhovat, všechno už připravuju" řekl s nadějí v hlase Adam a přitáhl si svou přítelkyni, kterou po roce odluky konečně viděl. "Já vím, jen mě to tak napadlo" objala ho.

"No tohle je prostě nádhera" vzdechla Jana, která poprvé v životě viděla světoznámý Tower Bridge na vlastní oči. "Tím to ještě nekončí, pojď" řekl a táhl ji za sebou.
"Tohle je Katedrála Svatého Pavla, určitě jsi o ni už slyšela" "Ano, slyšela jsem o šeptající galerii a z fotky jsem viděla výhled tam zezhora" řekla a ukázala na vysokou stavbu před nimi. "Tak pojď, koupil jsem nám lístky, abys ten výhled viděla i na vlastní oči a nejen z fotky" dodal a jí se rozzářily oči.
"Támhle to je okurka, teda budova plná kanceláří, která dostala tohle jméno" sdělil a zasmál se. "Je to taková krása, vážně, nikdy jsem nic takového neviděla" pípla a skočila Adamovi kolem krku.
"Ale ještě bych chtěla vidět tu šeptající galerii" "Tak pojď, už je čas" řekl a všiml si jejího nechápajícího výrazu. "Neboj, pochopíš" dodal jen.
"Šeptající galerie je vlastně ochoz uvnitř Katedrály Svatého Pavla, že?" zeptala se, když klesali po točitých schodech. "Ano, koukám, že sis to nastudovala" obrátil se na svou přítelkyni, která teď byla o hlavu vyšší, protože stála na schodě. "Tak, jsme tady", řekl a ukázal na ochoz úzky asi jeden metr, jak se táhne kolem dokola uvnitř kupole Katedrály. "Aby to fungovalo, musí být jeden třeba tady", ukázal na místo vedle nich, "a druhý přímo naproti němu" dodal. "Zůstaň tady a já půjdu naproti" dodal a odkráčel. Když došel na místo určení, koukl na ni a prstem ukázal, aby se otočila ke zdi. "Slyšíš mě, Jano?" zašeptal do zdi. "Syším, je to krása" odpověděla. "Jani, chtěl bych ti něco říct" oznámil a v zápětí pokračoval "miluju tě, už přes 5 let tě miluju a i když to bylo chvílema hodně těžké, protože jsme se i rok neviděli, vím, že teď už to bude jen lepší" řekl a slyšel, jak Jana popotáhla zadržované slzy. "Vím, že nás čeká ještě půl roku odluky, ale když jsme to vydrželi doteď, ten zbylý půl rok už určitě zvládneme. Proto bych se tě chtěl zeptat, vezmeš si mě za muže Jani?" vyslovil a s nadějí čekal, že uslyší to, co chce. "Ano" řekla a prudce se otočila zrovna ve chvíli, kdy k ní po provázku, který byl připevněný ke stěně katedrály doputovala malá modrá krabička. Než ji sundala, už u ní Adam stál. "Ukaž, já sám" řekl a vzal si krabičku do svých rukou. Poklekl před svou vyvolenou a znovu je ji zeptal "Vezmeš si mě?" "Ano" odpověděla tiše. Stoupl si a nasadil ji jemný kroužek z bílého zlata s velkým kamenem uprostřed.
Ve chvíli, kdy došli dolů řekl Adam "počkej prosím chvíli tady, musím ještě něco vyřídit" "Jistě" řekla Jana a se slzami v očích si pohrávala se svým novým prstýnkem. Jen nepatrně slyšela, jak Adam říká "Thanks guys, it worked" a pak už zaznamenala, jak kráčí směrem k ní. "Co to bylo?" zeptala se. "No, jelikož je to jedna z nejvýznamnějších památek tady, musel jsem na ten provázek mít povolení a tak" řekl a trhl ramenem "Já tě tak miluju" řekla a pevně jej objala, opět se slzami v očích.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama