Únor 2014

Fantazie

24. února 2014 v 15:57 | ASIM |  Témata týdne

Co (ne)dává smysl

17. února 2014 v 15:14 | ASIM |  Témata týdne
V dnešním světě nedává smysl hodně věcí.
Samozřejmě mě momentálně žádné nenapadají, ale jedna věc mě dnes ťukla do nosu a tak se o ni s Vámi podělím.
Šla jsem se spolužačkami ze školy a míjeli nás dva kluci (dle oblečení, výrazů ve tváři a výšky tipuji, že jim nebylo více, než 14 let), to by nebylo až tak zarážející, co ovšem zarážející bylo, co si oni dva hoši nesli v rukách. V jedné z nich měli cigaretu a ve druhé otevřenou láhev piva. A to prosím bylo před půl 2 odpoledne. Za denního světla, veřejně na ulici.
Ne že bych někdy něco takového dělala (dodnes jsem cigaretu držela maximálně v ruce), ale od spolužáků, kamarádů a rodiny vím, že za "našich" dětských let se s tím dotyční schovávali co nejvíc, jen, aby na to rodiče nepřišli. A ti dnešní .................. ty dnešní děti to dávají na odiv. NO TOHLE VÁŽNĚ NEDÁVÁ SMYSL
Kam se poděla výchova? Když jsem byla kdysi dávno s maminkou na hřišti a přišla tam jiná maminka s dítětem, musela jsem nejen pozdravit, ale dobrovolně (nedobrovolně) půjčit hračky i onomu dítěti. Kor když nemělo vlastní. Dnešní děti nejenže nepozdraví, ale když se jich jiné dítě zeptá, zda si může půjčit hračky, řekne mu něco ve smyslu, že se zbláznil, ať si vezme další - říkám z vlastní zkušenosti, brigádnicovala jsem jako správce veřejného dětského hřiště přes 4 roky. Ovšem nejvíce zarážející je to, když se maminka maminky zeptá, zda si její dítko může půjčit hrarčku dítka druhého, a druhá maminka odpoví, že nepřichází v úvahu, co kdyby si její dítě s onou hračkou chtělo hrát.....
S takovou nám za chvíli ty děti přerostou přes hlavu!!
Nevím, proč je to dnes jiné, než v době, kdy jsem byla dítětem já, ale mrzí mě to. Když jsem nějakou náhodou někoho žduchla, někomu šlápla na nohu nebo něco podobného, musela (chtěla) jsem se omluvit, protože jsem k tomu byla odmalička vedena, co udělá dnešní omladina? Ještě seřve vás, že jim stojíte v cestě....
Tak se ptám..... Dává tohle smysl??

ASIM

Stáří

10. února 2014 v 22:32 | ASIM |  Témata týdne
Stáří....
Stáří považuji za věk moudrosti a vědění. Jelikož studuju to, co studuju, musela jsem absolvovat praxi v domově pro seniory. Nejprve jsem se trochu obávala, protože jsem do té doby pracovala vždy jen s dětmi, ale vzala jsem to jako výzvu a nové dobrodružství. Zakousla jsem se do toho a nakonec jsem byla nadšená. Chvílemi jsem se bála o stařečky, kteří nehybně leželi na své posteli a koukali do stropu, poněvadž vypadali, jako když čekají, až je navštíví ta stará známá s kosou.
Za dva týdny, které jsem v domově pro seniory prožila jsem stihla roznést poštu, hledat zakutálenou padesátikorunu, rozmlouvat o Bohu a o duši, ale také vypisovat dokumenty potřebné k pohřbu klienta, což bylo velice depresivní a smutné.
Ale já, jako "sociální pracovnice" jsem se v podstatě nehla z kanceláře (kromě roznášky pošty). Jsou to jiní, které obdivuji, a to ti, kteří se starají o čistotu těchto klientů, o jejich hygienu, jídlo a volný čas. Prošla jsem si spoustu volnočasových aktivit, které jsou vhodné pro seniory a některé mě opravdu velmi zaujaly. Například trénink paměti, cvičení (ano slyšíte dobře, i senioři mohou cvičit, ačkoli jde o jednoduché cviky vsedě), dělali jsme společně koláže z fotek z dětství a dospívání.
Po těchto zkušenostech jsem z praxe odcházela bohažší o vědomosti a zážitky s lidmi, kteří toho zažili již hodně, kteří dali vše, co mohli, aby jejich děti a vnoučata měly lepší život, než oni. Jediné, co chtěli ode mně, byl kousek času, chvíle, která by jim sdělila, že jsou stále s námi, že jsou stále chtění.

ASIM


Dnešní svět

3. února 2014 v 15:05 | ASIM |  Témata týdne

Ahoj, mí věrní čitatelé,
tématem týdne byl zvolen Dnešní svět. Nevím, co přesně bych k tomuto tématu měla napsat, zda to, že je dnešní svět hrozně uspěchaný, nebo to, že žijeme v podstatě virtuálně?
Uspěchaný svět nás obklopuje. Neustále na ulicích slyšíme, jak na sebe řidiči troubí, protože spěchají někam, kde musí neodkladně být. Proč ale lidé spěchají?
dnešní svět je světem techniky, která je všudypřítomná. Technika mi umožňuje, abych s vámi mluvila prostřednictvím blogu, facebooku, googlu a jiných. Ale je to tak nutné? Kam se podělo romantické psaní dopisů nebo pohledů? Kde jsou ty doby, kdy jste ze schránky vytáhli obálku se srdíčky uvnitř byl milostný dopis. Mě se to teda bohužel nikdy nestalo. Když už tak dostanu smsku nebo email, ale tak ráda bych dostala obyčejný dopis v obálce s mým jménem. Dnes už obálkou dostávám jen výpisy z banky nebo zprávy o zvýšení nájemného. V tomto případě se vždy děsím, když obálku ve schránce naleznu.

Dnes nemám dobrý den, proto mě omluvte, že vidím vše tak depresivně, ale jednou za čas je to nutné.
Dnes řešíme samé problémy, na jedné straně války, na druhé straně rakovina, na další rozchody, dále to může být nezaměstnanost nebo hlad a chudoba..... I takový je dnešní svět

ASIM