Červenec 2014

Uvězněn ve vlastním těle

21. července 2014 v 14:56 | ASIM |  Témata týdne
Zdravím vás všechny.
Dlouho tu nic nepřibylo, ale vězte, není to mou zaneprázdněností, ale spíš leností, která mě natolik ovládla, že i umytí nádobí se jeví jako nesplnitelný úkol.
Ale když už jsem se dokopala k tomu, abych něco napsala, slibuji, že se pokusím, aby to dávalo smysl. Ačkoli téma tohoto týdne je více, než zajímavé.
Při prvním přečtení mě napadly hned dvě situace. První je epizoda ze seriálu Doctor Who, který miluju a druhá je z vlastního života.
Tak tedy postupně. Doctor Who, neboli česky nesmyslně přeloženo jako Pán času je Britský seriál, kde v jedné epizodě se musí Doctor ukrýt, ale ne jen tak nějak ukrýt,, musí ukrýt pána času před nestvůrami (no před čím jiným, že?). Ukryl pána času tím, že změnil buňky ve svém těle a proměnil se tím na učitele Johna Smithe v roce 1913. Nestvůry ho ale přece jen nalezly a on si musel pomocí jeho věrné společnice vybrat mezi nově nalezenou láskou a životem s ní, nebo Doctorem, který mohl zachránit bortící se svět. Ano, tušíte správně, rozhodl se pro Doctora, díky němuž ten svět skutečně zachránil.

Druhá situace je touha, moje vlastní touha žít, bydlet, užívat si v Anglii, v Británii. Je uvězněna v mém těle a nemůže ven. Ta touha a chtít je tak veliká, že si někdy myslím, že ji poslechnu, vzdám se všeho a půjdu si za jejím splnění, ale tan moment takové euforie zmizí a já si začnu uvědomovat, čeho všeho bych se vzdala. Není to jen domov, který bych si mohla zařídit i tam, není to jen vztah, který by ztroskotal, ale mohla bych najít jiný, není to jen nedostatek peněz, jsou to vzpomínky. Žiju v tomhle malém bytě celý život a ačkoli se počet zubních kartáčků snížil o dva, jsem tu doma, mám tu vzpomínky, na cokoli, na co se podívám je plné vzpomínek. Kouknu doleva, vidím radiator, který jsme s mamkou umývaly po malování, kouknu doprava, vidím šatní skříň, která způsobila, že můj otec, když ji sestavoval, použil nesčetně sprostých slov. Vidím kuchyni, ve které každý den vonělo skvělé mamčino jídlo, vidím obrázky, které jsme dostali a které jsem jako malá chtěla přemalovat, když jsem nemocná ležela v posteli a neměla co dělat.
Jednou přijde ten den a já budu muset toto místo opustit, ale abych ho opustila a vydala se SAMA na tak dalekou cestu je pro mě nemyslitelné. Navíc se bojím, že by mi krásy Anglie, Londýna, Británie zevšedněly a to nechci. Vzdala jsem se proto svého snu žít tam, ale nikdy se nevzdám touhy se tam každý rok podívat, a vězte, že pro to udělám maximum....


ASIM

Coming out

7. července 2014 v 13:55 | ASIM |  Témata týdne