Ztracené vzpomínky

25. srpna 2014 v 14:22 | ASIM |  Témata týdne


Ztracené vzpomínky...

Tak zní téma týdne, které mi doufám, už nikdo neukradne tak, jako to předešlé. Stále jsem z toho rozlícená, ale odpouštět se má, takže už to házím za hlavu.
Nikdy bych nechtěla ztratit své vzpomínky, a že jich mám... Asi tak, jako každý, kdo měl krásné dětství, dva dokonalé rodiče, skvělého bráchu, se kterým se hádal. Prvního přítele a splněný velký sen ví, o čem mluvím. Dělám vše proto, abych o tyto krásné a neopakovatelné chvíle nepřišla. To byl taky jeden z důvodů, proč jsem si v roce 2007 založila svůj cestovní deník a od té doby do něj přidávám fotky, letáčky a účtenky z míst, která jsem navštívila s krátkým popisem a účelem cesty. Říkám si, že na stáří se mi to bude hodit, tak uvidíme.

To poslední, co bych chtěla je přijít o obrázky ve své hlavě, které mi říkají, kde a kdy jsem byla. Některé události mám vlivem okolního prostředí a dalších vlivů, trochu rozmlžené (nemyslím tím alkohol), ale přesto i ty stíny, i ty rozmlžené útvary a lidi vnímám. Mou nejstarším rozmlženou událostí byl "útok" psa, když mi byly 2.... Další takovouto velkou událostí byl první polibek... O pár dní později jsem tím samým místem šla s taškou plnou potravin a nemohla si vzpomenout, kde přesně to bylo, zda pod tímto stromem, nebo o pár kroků dál, pod okny nějaké zvědavé paní. Dodnes to nevím....
Další zamlženou událostí byl příjezd..... hádejte kam........... správně, do Anglie... Celý můj pobyt v Anglii (myslím ten první) se točil kolem něj.... kolem chlapce, který se stal navždy mým prvním klukem, takže jsem z Anglie logicky měla plno fotek s ním a mnou a jím, ale málo z památek, parků, které tak miluji či jiných důležitých situací (no, jestli je 800 fotek málo, jsem snad vážně cvok, ale......).
Nicméně druhá návštěva mé zaslíbené země již byla dostatečně jasná (jednak díky novým brýlím, jednak kvůli toho, že můj přítel zůstal doma) tak jsem si ji naplno užila.
Vzpomínek mám tolik, že napsat článek o všech by zabralo většinu života a stala by se z nich v podstatě kniha.

Teď krátce z druhé stránky. Byla jsem na praxi v domově pro seniory a pár z nich, o své vzpomínky přišli. Nic, nic se nevyrovná tomu pocitu, když nějakou vzpomínku spolu obnovíte. Když si ten daný člověk vzpomene, že to nebyl sen, že se mu to skutečně někdy stalo...

Važte si všech svých vzpomínek, dobrých i zlých tak, jako já.
Dobré si přehrávám pořád dokola a špatné, ty mě posouvají dále... Díky za každou vzpomínku, za každý útržek, v mé mysli.


ASIM..
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 CuMelKaa CuMelKaa | Web | 30. srpna 2014 v 19:02 | Reagovat

Krasne...:3

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama