Maličkosti, které dělají lidi šťastnými

1. prosince 2014 v 19:52 | ASIM |  Témata týdne

Tak jsem zase tady, zase na pár chvil, než mě pohltí svět školy, práce, krabice plné věcí a deprese z toho, že nemám napsanou ani čárku absolventské práce.
Než tato slastná chvíle skončí, podělím se s Vámi, které maličkosti činí šťastnou mě.
Každé ráno, když se probudím, je to sms na dobré ráno, je to vzduch, který dýchám, je to obličej, který se na mě směje z rámečku na mém nočním stolku. Je to spící tvor mužského rodu na druhé straně postele.
Přes den je toho pak mnohem víc. Jsem-li ve škole, jsou to přestávky, spolužačky (zejména jedna, jejíž přítomnost mi pomáhá školu zvládat) a taky tvář vyučujících, když zjistí, že se zmýlili a vy jste danou práci přece jen odevzdali. Tuhle chvíli miluju.
Pokud jsem v práci, jsou to návštěvníci, milí, nepříjemní, malí, baculatí, vysocí jako mrakodrap nebo tencí jako těsto na pizzu. Už tím, že přijdou, už tím, že si vyslechnou můj výklad, už tím, že se na mě usmějí nebo poděkují za informace. To vše mě dělá šťastnou, protože pak vím, že tam k něčemu jsem. Nejdůležitější roli však hrají mí kolegové. V týmu nás je nějakých 70, ale dva jsou mému srdci nejbližší.
První se k němu dostala kolegyně M., se kterou mě sblížil fakt, že jsme obě randily (kdysi dávno) s jedním chlapcem, ale také to, že můj nejlepší kamarád je také jejím kamarádem. Postupem času a odpracovanými směnami jsme se staly velmi blízké. Voláme si, píšeme si, vidíme se každou volnou chvíli. Je to stejně praštěný človíček, jako já a hlavně mi rozumí. Dokáže poradit, za nic neodsuzuje, byť ví, že je to třeba špatně. Pochopí a pomůže. Je to moje zlatíčko.
Druhý kolega je mužského rodu s počátečním písmenem také M (asi jsou mi ta Mka souzená) a je to jeden z nejpoctivějších človíčků, které jsem kdy potkala. Je to člověk, který se mi stal velmi blízkým díky množstí sms zpráv, které jsme si poslali, ale nejen tím. Je to hodný, milý a vždy usměvavý člověk, který taky dokáže pomoct, poradit a hlavně vykouzlit úsměv na rtech, když je mi ouvej, když mě něco bolí nebo je mi smutno.
Práce s těmito dvěma osůbkami mě baví ještě víc, než už tak. Mám je hrozně ráda za to, jací jsou, za to, že je mám....
Děkuju Vám zlatíčka.

ASIM.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama