Květen 2016

Spokojený život

31. května 2016 v 21:44 | ASIM
Milí čitálisti,

jsem zde po delší době, abych se s Vámi podělila o spoustu věcí, které mě za posledních pár měsíců potkaly.
Už je to pěkně dlouho, co jsem tady napsala poslední článek a dnešní příspěvek nebude zrovna zárukou kvalitního čtiva, ale existuje v současné chvíli pár věcí, které Vám prostě musím říct.

A světe div se, souvisí to s tématem týdne, kterým je Spokojený život, který teď vedu!
Po velmi dlouhé době trápení a smiřování se s faktem, že jedna z nejbližších osob tu již není, teď prožívám nejšťastnější období v životě.

Tohle období začalo v březnu, kdy jsme s přítelem jeli do Prahy na prodloužený víkend. Výlet to byl náročný, protože námi vybraný hotel stál za ..... a kvalita vyspání se ani zdaleka nerovnala té, na níž jsem zvyklá, na druhou stranu jsem již dlouho nezažila více uvolněný víkend. Nejen, že se mi podařilo něco, o co jsem se snažila poslední 2 roky, ale byla jsem na nejdokonalejším představení. Muzikál v Goja music Hall Fantom Opery byl nádherný, dokonalý, skvělý, povedený, boží a spousta dalších ekvivalentů skvělosti. Víkend ale utekl jako voda a my se s přítelem vrátili zpět do reality, která se ale záhy měla změnit.

Jednoho dne, když jsem se vracela z práce domů jsem ve schránce našla výzvu k vyzvednutí zásilky, a jelikož jsem čekala vyjádření z pohovoru, který jsem absolvovala, nelenila jsem a otočila směr mé chůze k poště. Tam jsem si vyzvedla krásnou obálku s modrým pruhem, v níž stálo, že na místo, na něž jsem dělala pracovní pohovor jsem přijatá od 01.05.2016. Nedovedete si představit míru mé radosti a nadšení, když jsem si to (ještě na poště) přečetla. Ihned jsem volala příteli, který byl z té zprávy také nadšený. Jednak kvůli toho, že jsem ve staré práci byla psychicky na dně, ale také proto, že celkové pracovní podmínky nové práce se nedají srovnávat s těmi v předešlé práci.

Tak jsem se tedy připravovala na novou práci a to tak důkladně, že jsem si udělala výron a podezření na únavovou zlomeninu nohy. PECKA, takže 2 týdny na nemocenské (ano, výplata stála opravdu za moc......). Každopádně, nemocenská mi skončila, noha se uzdravila a já jela s "macechou" na nákupy do PRIMARKU, do Vídně. Tam jsem (mám pocit) vykoupila půl obchodu, nechala půl výplaty ale totálně nadšená odjížděla domů.

Ale jelikož se tohle všechno stalo v dubnu, nemůže se to vyrovnat tomu, co mě čekalo v můj narozeninový den. Můj přítel mě požádal o ruku. Po 7 letech vztahu jsem se konečně dočkala, roztřepaným hlasem jsem řekla: "ANO" a tak teď plánuji svatbu s člověkem, který je moje všechno.

Pomalu ale jistě se dostávám k současnosti. Od 1.5. jsem tedy v nové práci, vše se učím, je to těžké, náročné a složité, ale jsem šťastná a spokojená.

A tohle je můj spokojený život!!!
Nedokážu si představit lepší.

ASIM :-)