Jak to všechno začalo?

12. srpna 2016 v 16:40 | ASIM

Ahoj, vítám Vás u nového tématu, které pro mě bude aktuální až do dubna 2017.

Tématem číslo 1. je SVATBA....


Jak jste se již mohli dočíst, můj přítel mě v dubnu, v den mých narozenin překvapil tím nejkrásnějším dárkem na světě, společnou budoucností.
O svatbě jsem (stejně jako tolik jiných dívek) snila od chvíle, kdy jsem poprvé viděla krásné bílé šaty s obří sukní a závojem. O pár let později, když jsem poznala toho pravého jsem si začala představovat, jaké to je, zažít tu chvíli, kdy před Vámi vyvolený klečí a s třepajícím se hlasem se Vás ptá.
Čekala jsem 7 let, ale ničehho nelituji, za tu dlouhou dobu mi nesčetněkrát dokázal, že je to ten pravý, že je to muž, s nímž chci zestárnout, s nímž si chci pořídit rodinu, s nímž chci řešit každodenní maličkosti, rozepře, spory, hádky, usmiřování a plánování.

Jak mě vlastně požádal o ruku?
Celou dobu, co jsem s ním jsem si byla jistá, že to na něm poznám. Abyste byli v obraze, je to človíček, který není úplně moc upovídaný a otevřený všem. Byl jsem přesvědčená, že bde celý den nervózní a roztřepaný a že přijdu o překvapení, och, jak jsem se mýlila.
V den mých narozenin mě moje sestřenice pozvala do divadla na hru, kterou mám hrozně ráda - Sunset Boullevard. Celá nadšená jsem se připravila do divadla, nazula boty na podpadu, popadla kabát a la, cestou jsem ho potkala (ani náznak nervozity...) popřál mi pěknou zábavu a že se na mě bude těšit.
Představení bylo skvělé, v první řadě, aby nebylo. Potom mi moje sestřenka oznámila, že pro nás přijede teta (její mamka), byla jsem nadšená, jelikož byla středa půl 10 večer, říkala jsem si, paráda, budu dříve doma a zítra do práce budu fit (opět mýlka ASIM).
Cestou jsem mu psala, že doma budu do 5 minut - bez odpovědi. Otevřela jsem dveře od bytu, vplul do předsíně a změřil mě rázným pohledem, potom dodal :"Můžeš mi říct, co tady už děláš??" nevěděla jsem, co odpovědět, poslal mě do koupelny, abych si umyla ruce (ne vážně? Já vím, co dělat poté, co přijdeš zvenčí). Musela jsem si ale pověsit kabát, šla jsem proto nejdříve do obýváku, kde hořely svíčky a na stole stál dort pro ramínko. Další stěr :"Neměla jsi jít do koupelny? Já nejsem ještě ani oblečený" V tu chvíli jsem vážně netušila, proč se chce oblíkat, já se chtěla najíst, hodit sprchu a jít spát. Už jsem ale hrála hodnou, šla do koupelny, umyla si ruce a pro jistotu se zeptala, jestli můžu spátky, řekl, že ano.
Potom mi popřál k narozeninám, poklekl a já slyšela ta nejkrásnější slova na světě...
Na odpověď chudák čekal delší dobu, protože jsem přes slzy a vzlyky nemohla vykoktat to krátké, výstižné slůvko ANO.
Nakonec se dočkal, od 27.4.2016 jsme zasnoubení!!!!!

Můj sen se stává skutečností.....

ASIM a KERAM se budou brát!!
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama