Červenec 2017

Kdybych tak mohl změnit svůj život

30. července 2017 v 17:54 | ASIM |  Témata týdne
Jelikož mám již po svatbě, hlásím se zpět, s novým příjmením, ale stejným nadšením pro psaní, na které snad budu mít více času.
Nyní ale kratičký miničláneček k tomuto tématu.
Kdybych mohla změnit svůj život, jak by to asi bylo? Jakou změnu bych provedla, abych se měla ještě lépe??

Faktem je, že jsem se koncem dubna vdala, mám milujícího manžela, mluvící andulku a skvělou rodinu. Něco mi ale v životě chybí. Trýzní mě to, že nemám děti. Od malička, od chvíle, kdy jsem začala vnímat běh života jsem toužila po dítěti, toužila po tom, stát se mámou a být pro mé dítě dobrým vzorem. O to hůř mi teď je, když vím, že děti mít nějakou dobu ještě nemůžu. Ne, nebrání mi zdravotní komplikace, myslím, že moje ženské orgány jsou v naprostém pořádku (alespoň to říká lékař), ale bydlíme s manželem v malém bytě, konrktétně v 1+1, kam bych dětskou postýlku, vaničku, přebalovací pult a tunu dalších potřebných věcí pro miminko, prostě nenacpala. "Tak si najděte nový byt, kde je problém?" ptají se mě všichni, počínaje tchýní, konče vzdálenou kamarádkou. Ono se to řekne, pořiďte si nový byt, ale KDE na něj mám vzít?
Nájmy jsou dnes šílené, a ač jsme oba s manželem pracující, naše platy neodpovídají našim představám. Škudlím, šetřím, odtrhuju si od huby, abych měla něco našetřeno. A pak přijdu do práce a vidím na stole papír, kde je uvedeno, že 9členná rodina bydlí ve 2+1 a VYHOVUJE JIM TO!!! Tak si říkám kde je nějaká spravedlnost??
My děti chceme, moc je chceme, ale chceme jim dát to nejlepší, proto si myslím, že by to mělo začít u pokojíčku s krásnou postýlkou, koutkem na hraní, přebalovacím pultíkem a tunou hraček. Ptám se sama sebe, proč jsou hypotéky tak nedosažitelné?? Proč nemůže pracující člověk bydlet ve svém, jen proto, že je mladý?? Ano, jsme mladí, ale kdy jindy máme tu rodinu mít?? V 50 to už asi nepůjde, nemyslím si, že bych měla tak dobrého lékaře, jako Janet Jackson.
Další věc je výše mateřské, resp. rodičovských dávek. Když nenašetřím teď, s dítětem a tou almužnou, co budu dostávat, nenašetřím už ani korunu.
Takže abych to shrnula, kdybych mohla změnit svůj život, viděla bych se v nějakém menším domečku na okraji města se zahradou, na níž by stál písek a houpačka pro děti, já bych seděla na křesle, držela za ruku svého manžela, koukala se na naše dítko, jak si hraje a druhou rukou si přejížděla po těhotenském břiše. To je směr, kterým bych chtěla, aby se můj život ubíral.
PAK BUDU UŽ NAPROSTO SŤASTNÁ!!!

PS: doufám, že to dává alespoň trochu smysl, jsem plná emocí a píšu po dlouhé době, tak prosím omluvte chyby a případné nesrovnalosti... :-)

Pěkný den všem, Vaše ASIM.... :-)